Vermikompostování

Vermikompostovaní, také známý jako kompostování za pomocí žížal je biooxidační proces, který přeměňuje využitím interakce mezi činností žížal a mikroorganismů, organické materiály. Tento druh kompostování se z hlediska zpracování odpadů řadí mezi nízkonákladové systémy a také šetrné k životnímu prostředí. Snižuje energetické a materiálové zpracování odpadů a zároveň zabraňuje shromažďování biologického odpadu. Tento proces nevyžaduje objemný materiál a ani velké prostory. Vermikompostování v domácnostech je také vhodnou alternativou k odbourávání biologických odpadů z klasického systému nakládání s odpady.

Vermikompost je také velmi bohatý na živiny, zvyšuje nutriční hodnotu produktů a zabraňuje vstupu cizorodých látek do rostlin. Obsahuje také velmi kvalitní enzymy, látky schopné chránit rostliny před nežádoucími škůdci a chorobami, růstové hormony a v neposlední řadě také kvalitní humus.

Optimální podmínky pro vermikompost:

dostatečná vlhkost prostředí (55 – 80 %),
teplotní podmínky (< 35°C),
míra provzdušnění,
vhodné krmivo.

Žížaly využívané pro vermikompostování

V České republice je evidováno kolem 50 druhů a poddruhů žížal. K vermikompostování však nejsou všechny vhodné.

Nejznámějším druhem, který se využívá je žížala kalifornská (Eisenia andrei). Tato žížala je příbuzná žížale hnojí, avšak je mnohem větší a s větší žravostí. Je také speciálně vyšlechtěným druhem ke zpracování organických odpadů. Druh této žížaly je vhodný k likvidaci biologického odpadu a tím také k výrobě vermikompostu. Pro tento druh je typické rychlé množení, dokáží také zpracovat rychle odpad a ke své aktivitě potřebují vyšší teploty. Jsou tedy vhodnější pro vermikompostování domácí. Jejich délka dosahuje až 13 cm.

Dalším druhem je žížala hnojní (Eisenia fetida), je možné ji nalézt běžně v zahradách a v kompostu. V půdě ji ale nejde nalézt a to pro své vysoké nároky na množství organických látek. Délka tohoto druhu je v rozmezí 4 - 12 cm.

Při vermikompostování se využívá intenzivní aktivity žížal, kdy stráví bioodpad živočišného i rostlinného původu, který projde trávicím ústrojím, který vylučují v podobě hutně černého trusu připomínající černozem. Prostřednictvím jejich 18 enzymů tak přetváří bioodpad na vermikompost. Využití žížal pro odstranění jedovatých iontů těžkých kovů (především kadmia a železa) z organických městských odpadů studují různí odborníci, jejichž názory se liší. Trávicí ústrojí žížal dobře vstřebává tyto těžké kovy v komplexu s huminovými kyselinami, ale někteří z odborníků mají o tomto způsobu odstranění těžkých kovů značné pochybnosti. Jejich ionty jsou jedovaté nejen pro lidi, ale i pro žížaly. V prostředí s jejich velkým obsahem žížaly buď uhynou, nebo se z něj odstěhují.

Systémy vhodné k vermikompostování

Vermikompostování se děli na systémy pro maloprodukci (Domácí podmínky), k velkoprodukčnímu vermikompostování, vermikompostování v boxech, na otevřených plochách nebo také ve vermireaktorech.

Maloprodukční vermikompostování

Vermikompostování v domácnostech

Typ maloprodukčního vermikompostování se využívá především v domácnostech, zahrádkách či v kancelářích. Vermikompostéry tohoto typu jsou převážně vyrobeny ze dřeva nebo platu a mají patrové provedení.

Od množství kompostovaného bioodpadu se také odvíjí plocha vermikompostéru. Tato plocha je zhruba 0,2 m2 na 1 kg bioodpadu týdně. Nejoptimálnější rozměry jsou 40x40x15 cm. Perforovaná dna, která jsou u jednotlivých nádob, zajišťují provzdušnění, odvod přebytečné tekutiny a také pohyb žížal mezi patry.

Velkoprodukční vermikompostování

Vermikompostování na otevřené ploše

Tato metoda je náročná a to jak pro manipulační techniku, tak také z hlediska vrstvení vstupních materiálů a optimalizací vlhkosti. I přesto je často využívána v praxi a řadí se k jednoduchým technologickým systémům. Na volné ploše je vstupní materiál upořádán do hromad nebo řádků. Jelikož není nutné materiál jakkoliv obracet nebo překopávat je tento způsob technicky velmi jednoduchý. V tomto případě se kontroluje jen vlhkost. Pro zakrmování žížal se přidává potrava na povrch a to ve výšce zhruba 20 – 30 cm. Takto se žížaly přikrmují jednou za dva týdny.

Vermikompostování ve vermireaktorech

Proces probíhá v zařízeních, které jsou hermeticky uzavřeny. Výhodou vermireaktoru je spotřeba malé plochy a velmi rychlého procesu. Automatizuje se tak celý proces, s mnohem lepším zachycováním případného výluhu a také je velmi omezen vliv okolního prostředí.

Vermikompostování v boxech

Největší výhodou této metody je možnost zastřešit vermikompost a tím chránit žížaly před vnějšími vlivy. Díky tomu také probíhá vermikompostování rychleji. Po technické stránce je metoda o něco složitější a to z důvodu výroby boxů, které by měly obsahovat také odtok pro přebytečnou vlhkost s nádobou na zachycení žížalího výluhu, ale také musí obsahovat ochranu proti škůdcům a to vylepením folie na dno boxu.