Biodegradace

Biodegradace neboli biologické odbourávání organických látek, je speciální příprava degradace, při niž dochází za působení biologických činitelů k rozkladu polymerů. V tomto procesu je využíváno přírodních bakteriálních kmenů, které přirozeně rozkládají kontaminanty a to až na neškodné produkty, jako je oxid uhličitý a voda. Tyto speciální bakterie jsou schopny zpracovávat nežádoucí sloučeniny organické a to jako zdroj energie a uhlíku pro svůj růst.

Proces se týká hlavně látek, které se během lidské činnosti dostávají do životního prostředí, ale také látek přírodních. Biodegradace je především ovlivňována světlem, teplotou, pH, přítomností kyslíku a vlhkostí.

V dnešní době je již popsáno před 200 druhů mikroorganismů, které jsou schopny uhlovodíky rozkládat. Tyto mikroorganismy jsou schopny využít pouze jediný uhlovodík. Zatím, ale není znám mikrobiální kmen, který by byl schopný odbourávat celou škálu uhlovodíků, které jsou přítomny například v surové ropě.

Degradační kapacitou je charakterizováno každé prostředí, které se definuje jako maximální úroveň mikrobní aktivity, kterou lze za konkrétních environmentálních podmínek lze očekávat. Biologické a fyzikálně-chemické faktory ovlivňují činnost organismů. Množství přítomných organismů je hlavní biologicky faktor, jejich schopnost adaptace, genetická výbava a aklimatizace. Mezi fyzikálně-chemické faktory se řadí parametry okolního prostředí (koncentrace kyslíku a jiných akceptorů elektronů, koncentrace dusíku a fosforu, dostupnost živin, teplota, pH, salinita a vlhkost prostředí), vlastnosti kontaminující látky (její struktura, toxicita, biodostupnost a biodegradabilita), přítomnost dalších chemických látek, které by na dané lokalitě potlačovaly či zcela znemožňovaly reprodukční a biodegradační aktivitu organismů.

Nejčastějsím využitím biodegradace je při dekontaminaci půd organickými látkami. Využívá se také při čištění odpadních, podzemních vod a jejich dočiěťování.