SmVaK a.s. | multimedialniatlas

Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s.

Akciová společnost Severomoravské vodovody a kanalizace působí od května 1992. Společnost byla privatizována jako akciová společnost tzv. smíšeného typu, která infrastrukturní majetek vlastní a zároveň provozuje. Většinovými akcionáři se stalo 184 obcí a měst v oblasti působnosti společnosti. V květnu roku 1999 tito vlastníci akcie SmVaK Ostrava a.s. prodaly zahraničním společnostem. Do roku 2013 byla majoritním akcionářem španělská společnost AQUALIA CZECH S.L., která byla držitelem 98,68 %. Španělská společnost FCC prodala podíl 49 procent v české vodárenské společnosti Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava (SmVaK) japonské firmě Mitsui za 97 milionů eur, tedy 2,5 miliardy Kč. Zbývající jedno procento akcií vlastní město Ostrava.

Do oblasti působnosti patří bývalé okresy Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín a Opava, na základě smluvních vztahů je voda dodávána městům Ostrava, Hlučín nebo Studénka. Pitnou vodou je zásobována rovněž příhraniční oblast Polska (Jastrzbie-Zdroj) a část Olomouckého kraje (Lipník nad Bečvou, Přerov, Hranice na Moravě). Společnost dodává pitnou vodu pro více než 730 000 obyvatel prostřednictvím 130 tisíc vodovodních přípojek s celkovou délkou 771 kilometrů. Provozuje také 65 čistíren odpadních vod (61 mechanicko-biologických, 4 mechanické) s celkovou kapacitou 279 682 m3 za den (ekvivalent pro 973 210 obyvatel).

Hlavní výrobní činností je výroba a dodávka pitné vody spolu s odváděním a čištěním odpadních vod. 95 % pitné vody je vyrobeno z centrálních zdrojů ve správě Povodí Odry ve třech hlavních úpravnách vody Ostravského oblastního vodovodu jako základního výrobního a distribučního systému zajišťující dodávku pitné vody v Moravskoslezském kraji. Tyto úpravny se nacházejí ve Vítkově-Podhradí, Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí a ve Vyšních Lhotách na Frýdecko- Místecku. Surová voda je odebírána z údolní nádrže Kružberk v podhůří Jeseníků a vodních děl Šance a Morávka v Beskydech. Ostravský oblastní vodovod je páteřní vodárenský systém s délkou vodovodní sítě téměř 500 kilometrů, kapacitou úpraven vod 5360 litrů za sekundu, 121 vodojemy s kapacitou 302 060 m3.

Za rok 2015 bylo vyčištěno 45 865 tisíc m3 odpadních vod, z toho na zařízeních s vyhovující účinností 45 492 tisíc m3. Firma loni meziročně zvýšila čistý zisk o 6,3 procenta na 385,1 milionu korun. Společnost má nyní zhruba 870 zaměstnanců. Před 20 lety měla firma 1800 zaměstnanců. Snížení stavu hodně souviselo s automatizací, nyní je v podstatě celá vodovodní síť automatizovaný provoz.

Kromě výše zmiňované hlavní činnosti společnost SmVaK Ostrava nabízí řadu dalších služeb. Jedná se například o: vodárenský měřicí vůz (vyhledávání poruch), kanalizační měřicí vůz, likvidaci odpadních vod, rozbor vod, odbornou technickou pomoc, provozování a kontrolu hydrantů, vytyčování potrubí a vyhledávání poruch, hydraulickou analýza vodovodů a přípojek vody, zajištění odečtu fakturačních vodoměrů, oddalování vodovodního potrubí, stavomontážní činnost nebo hydraulickou analýzu kanalizací.

Čistirna odpadních vod Karviná

Původní mechanicko-biologická čistírna odpadních vod v Karviné byla uvedena do provozu v roce 1961. Postupem let přestávala stačit kapacitou a nebyla schopna vyhovět zpřísňujícím požadavkům na účinnou eliminaci organického znečištění a potřebu odstraňování dusíkatých látek a fosforu. Nemožnost čistit další odpadní vody prakticky limitovala rozvoj města jak z hlediska bytové výstavby, tak ve výrobě a službách. Koncem 80. let dvacátého století počítaly Ostravsko-karvinské doly s dalším rozmachem těžby uhlí v této oblasti a v roce 1992 začaly stavět koksovnu, jejíž odpadní vody spolu s městskými měla zpracovávat nová čistírna odpadních vod. Předpoklady se však nesplnily, stavba byla zastavena a společnost SmVaK musela řešit problematiku kapacity a účinností čištění odpadních vod v Karviné. Došlo k investorskému převzetí rozestavěného díla a po úpravě původního projektu se začalo stavět nové moderní zařízení. Stavební práce začaly na podzim roku 1998 a v jarních měsících roku 2001 bylo nové zařízení spuštěno do zkušebního provozu. Na výstavbu bylo vynaloženo 410 miliónů korun.

Kanalizační systém ve městě Karviná byl řešen jako jednotná kanalizace, která společně odváděla splaškové a dešťové vody z městské zástavby do ČOV Karviná, kde tyto splaškové a dešťové odpadní vody byly čištěny na přijatelnou úroveň. Čistírna odpadních vod Karviná je mechanicko-biologickým zařízením s nízkozatíženou aktivací, s nitrifikací a předřazenou denitrifikací a se zvýšeným biologickým odstraňováním fosforu. Primární i přebytečný kal se stabilizuje mezofilním vyhníváním, vyhnilý kal je mechanicky odvodňován. Bioplyn se využívá pro výrobu elektrické energie a tepla. Čistírna má kapacitu 88 tisíc ekvivalentních obyvatel a denně dokáže zpracovat až 30 tisíc krychlových metrů odpadních vod. Vyčištění voda je vypouštěná do recipientu - řeky Olše.

Postupem času nastal problém, protože kapacita ČOV sice bohatě stačila na potřeby města Karviná, ovšem kanalizační síť ne. Mezi roky 2007 a 2009 probíhala modernizace kanalizační sítě. Záměrem vybudování nové sítě kanalizačního sběrače bylo posílení kapacity nynější kanalizace. Při velkých dešťových průtocích docházelo k nedostatečnému odvedení odpadních vod, což způsobovalo záplavy a škody na majetku. Z tohoto důvodu se v rámci samostatné stavby prováděla výstavba nového sběrače, který má odlehčoval hydraulické přetížení sběračů městské kanalizace a zlepšení tak odtokových poměrů v kanalizační síti uvnitř města. Vybudovaný sběrač znamená rozšíření stokového systému ve městě Karviná a zlepšení odvádění odpadních vod ze spádové oblasti. S tímto problémem úzce souvisí stavba dešťové zdrže. Ta sloužila a v budoucnu bude sloužit k akumulaci dešťových a odpadních vod a následně k jejich rovnoměrnému řízenému a opožděnému vypouštění do městské kanalizace. Má tedy za úkol vyřešit problematiku nedostatečné kapacity odvedení dešťových, povrchových a odpadních vod stávající městskou kanalizací z městské zástavby, konkrétně nedostatečnou hydraulickou kapacitu současných sběračů.

Princip čištění odpadních se v ničem neliší od ostatních ČOV spadající pod SmVaK.

Na hlavním přítoku žlabu je umístěný lapák štěrku, kde se usazují hrubší pevné částice, hrubý písek, štěrk a kameny, tyto usazeniny se pravidelně těží drapčíkem. Poté následují hrubé a jemné česle na nichž se z protékající vody zachycují hrubé nečistoty, které prošly lapákem štěrku. V lapáku písku se převážně zachycuje písek splavený z ulic, parků a komunikací, voda je trvale provzdušňována, aby se písek nadlehčil a oddělil se od organických nečistot, potom se písek v odstředivce z vody odloučí.

Dalším krokem je usazovací nádrž slouží k odstranění ostatních nerozpuštěných látek, které se usazují na dně nádrže a přečerpávají se do vyhřívaných vyhnívacích nádrží, kde se za nepřístupu vzduchu kal stabilizuje, methanové bakterie během čištění kalu produkují jako vedlejší produkt bioplyn, který se jímá do plynojemu a využívá k výrobě elektrické energie a vytápění technologií i provozních budov. Rozpuštěné organické látky se z vody odstraňují činností mikroorganismů, především bakterií, které mají schopnosti čerpat živiny z odpadních vod. Bakterie smíchané se znečišťujícími látkami ve formě vloček tvoří tzv. aktivní kal, ten rozkládá organické znečištění ve vodě a přeměňuje ho na kysličník uhličitý a vodu. Amoniakální dusík se v nádržích nitrifikace za pomocí bakterií obsažených v kalu a kyslíku nejprve přemění na dusitany a potom na dusičnany. V další fázi se s pomocí specifických bakterií v nádrži denitrifikace redukují dusičnany na plynný dusík, který se odvětrává do atmosféry.